Časť štvrtá

25. dubna 2016 v 16:56 | Mai & Chibi |  I hate you, history (teacher)!
Nový diel ^^




Po vyučování se společně s Yeolem a Myungem snažili dostat kalhoty ze židle, uklízečka a školník jim odmítli pomoct, takže to trvalo a šel kvůli tomu pozdě na doučování s Heechulem. 'Pitomý Yeol a jeho žertíky jestli mi kvůli němu uteče tahle šance...' Nadával v duchu zatím co mířil ke kabinetu dějepisu, na sobě ještě tepláky protože kalhoty už použitelné asi nikdy nebudou.
Bude muset uprosit bratra ať mu koupí nové.
Konečně došel namísto, byl nervózní, ale po dnešním trapasu už to být asi horší nemůže. Zvedl ruku a chystal se, že zaklepe, ale dveře se otevřely a stál v nich Henry. Překvapeně zamrkal co tu dělá.
"Ahoj Jongie, Heechul na tebe čeká." Usmál se na něj a než se stačil vzpamatovat byl strčen do místnosti a za ním zavřeny dveře.
'Vypadá to že Henry je na mojí straně.' Usmál se pro sebe a pak zaměřil pohled na profesora dějepisu.
"Omlouvám se že jdu tak pozdě, snažili jsme se dostat mé kalhoty ze židle. Bohužel ale zachránit už nešli." Povzdechl si, když si vzpomněl na to jak vypadli po dávce ředidla a nůžek.
"V pořádku nic se neděje. Posaď se." Pokynul mu k židli u stolu a on neváhal a hned si sednul, všiml si že má už vše nachystané, on se ale nehodlal namáhat nějakým učením, teď když ví, že byl mu skoušení nešlo protože byl nervózní z Heechula se nemusí bát, příště to zvládne na jedničku stejně jako zvládá testy.
"Takže začneme, asi by bylo nejlepší začít tím co ti dělá největší problém." Pustil se hned od toho a Jongie ho pobaveně sledoval. "Vzal sis nějaký papír na poznámky?"
Zakroutil hlavou. "Ne..."
Heechul na to reagoval zvednutím obočí, nejspíš čekal, že přijde opravdu připravený na to, že se bude učit. "Tak já ti nějaký dám." Začal se hrabat ve stole, takže toho využil a nenápadně se přisunul židlí blíž k němu.
"O co se to snažíš?" Zeptal se ho dějepisář, jak se zvedl a viděl že je Jongie najednou blízko.
Jen se usmál a nevině zamrkal. "Já? Vůbec o nic." Na tohle mu už neodpověděl a radši se dal do vysvětlování dějepisu, opravdu začal tím nejnudnějším, takže ho neměl náladu moc poslouchat a jen ho při výkladu sledoval. Když ho nebavilo jen na něj koukat položil jednu ruku na Chulovo stehno, ten hned přestal s mluvením a udiveně na něj zíral. "Co to děláš, Jongie?"
Pokrčil jen rameny a usmál se. "Poslouchám co vykládáte."
"Ne právě že vůbec neposloucháš." Oddělal jeho ruku ze svého stehna. Nafoukl uraženě tvářičky. "Je nutné se to učit? Vy...ne.. Ty i Já víš že vše stejně umím, moje testy bývají za jedna." A než stačil Chul něco odpovědět dodal ještě. "Na zkoušení jsem byl nervózní z tebe, ne protože bych něco neuměl."
Heechul ho chvíli pozoroval a pak si povzdechl. "Dobrá tedy, tak jdi domů, když vše umíš není potřeba abych tě doučoval... a přestaň mi tykat!"
Zamračil se, tohle se mu nelíbilo. "Třeba... třeba by jsi mě mohl doučovat něco jiného." Jeho poznámku o tykání ignoroval. Znovu se přisunul blíž a podíval se mu do očí. "Taková biologie..."
Opět položil jeho ruku na stehno. Heechul vypadal, že se snaží ovládnout, opravdu na něj bylo vidět jak mu tohle dělá problém, a skutečnost, že ho ještě neodstrčil znamenala, že má šanci jeho pevnou vůli zlomit. "Řekni..." Nadzvedl se a přesunul se tak, že seděl Heechulovi na klíně, čelem k němu.
Heechul byl v šoku asi nečekal, že by tohohle byl schopný.
Usmál se pro sebe a hezky na jeho klíně svůj zadeček uvelebil. "Když jsi mě dneska viděl..." Přiblížil rty k jeho uchu. "Jak se ti ten pohled líbil." Ano bylo trapné stát před třídou a učitelem v boxerkách, ale zase na jednu stranu, aspoň Heechul jeho zadek viděl. Otřel se rty o jeho tvář a snažil se ovládat, aby ho hned nepolíbil. Trochu se zadečkem na jeho klíně zavrtěl a ucítil že má Heechul nyní menší problém. Chystal se, že bude pokračovat ale Heechul ho chytil za ramena a trochu od sebe odtáhl
"Sakra proč mi to děláš?" Zaúpěl Heechul zničeně, bál se že ho teď odstrčí, protože vypadal naštvaně. "Snažím se celou dobu ovládat a ty uděláš tohle!"
Na sucho pokl a otevřel ústa, že něco řekne ale Heechul si ho přitáhl k polibku a zabránil mu tak cokoliv říct. Když se vzpamatoval z šoku tak se do polibku zapojil. Ucítil jednu ruku na svém zadečku a překvapeně rozevřel oči a zčervenal. "Ani nevíš s kým si to zahráváš." Zašeptal mu Heechul do ucha.


Samozrejme, že Heechulov pohár trpezlivosti pretiekol a poriadne Sungjonga pobozkal. O chvíľu sa k nemu ten malý provokatér pripojil a obaja si spoločný moment užívali naplno. Chulieho ruka neomylne zamierila na pevný zadoček, ktorý dnes mohol vidieť v triede, aj keď to bolo cez spodné prádlo.
"Ani nevieš, s kým si to zahrávaš," pošeptal učiteľ svojmu žiakovi do ucha a pevne mu zovrel zadoček v rukách. Heechul sa síce dokázal ovládať a odmietať ľudí, ale u Sungjonga to vôbec nezvládal a po tom, čo sa mu začal na nohách vrtieť, vzdal to. Pritiahol si ho čo najbližšie k sebe a perami sa presunul na krk, o ktorý sa jemne otieral.
"Nepoznáš ma, nevieš o mne vôbec nič. Čo ak som v súkromí nejaký masochista a vyžívam sa v ubližovaní druhým? Alebo by som ťa mohol niekde znásilniť a zavraždiť či ťa držať pod zámkom." Bola to posledná a dosť úbohá snaha odmietnuť Sungjonga a on to určite vedel. Ich vzťah bol zakázaný, vedel to. Vedel aj to, že už práve ohrozuje svoju kariéru aj štúdium svojho žiaka. Ale už nechcel odolávať. Dokázal si predstaviť, aké ťažké to pre Jongieho muselo byť. Zistenie, že milujete svojho učiteľa muselo byť rovnako strašné ako keď učiteľ zistí, že miluje svojho žiaka.
Heechul si povzdychol a trochu sa od Sungjonga odtiahol, aby sa s ním mohol postaviť a následne ho posadiť na stôl. Chuliemu pripadal neskutočne rozkošný, keď naňho zmätene mrkal. Očividne ho napadlo že svojho učiteľa veľmi naštval. Skutočnosť však bola iná. Nechal svojho žiaka sedieť na stole, bez jediného slova prešiel ku dverám kabinetu, ktoré už bez váhania zamkol. ´Práve som sa zbláznil.´
Otočil sa s miernym úsmevom ku svojmu žiakovi, ktorý naho len prekvapene pozeral. Vrátil sa teda k nemu a pohladil ho po tváričke.
"Nepozeraj sa na mňa tak. Nemáš pocit, že by si mal niesť zodpovednosť za svoje činy?" úsmev sa mu rozšíril ešte viac. Pritiahol si ho za zátylok k sebe, no než spojil ich pery, pohliadol mu do očiek. "Už niet cesty späť, Jongie," jeho meno povedal tak zvláštnym tónom. Zatvoril oči a konečne spojil ich pery v bozku. Už nebol jemný ako predtým. Bol dravý a bral si Jongieho pery akoby sa nikdy s nikým nebozkával alebo akoby si celý život upieral niečo vzácne a teraz sa toho chcel nabažiť.
Natlačil sa telom na to druhé, až mohol Sungjong cítiť jeho vzrušenie. On na tom nebol inak. Heechul vsunul ruku pod košeľu svojho žiaka a jemne ho pohladil po boku. Zachvel sa, keď pod bruškami prstov ucítil jemnú pokožku. Ruku nakoniec presunul na jeho chrbát, kde ju nechal nečinne položenú. Druhou rukou sa zo zátylku presunul na jeho tváričku, po ktorej ho jemne hladil. Jazykom Jongiemu prešiel po tých sladkých perách a mierne na ne zatlačil, aby ho pustil ďalej a znovu tak mohol preskúmať jeho pusinku.
Keď sa tak stalo a jeho žiak mu povolil vstup do svojich úst, vyhľadal si jeho jazýček a vyzval ho k spolupráci. Heechul momentálne vôbec nechápal ako mu dokázal tak dlho odolávať. Ale asi preto už bola poslednú dobu jeho vôľa oslabená. Lámal ho totiž už Henry, ktorého samozrejme podporoval Zhou Mi a nakoniec sa pustil do akcie ten malý provokatér. Tomu sa jednoducho odolať nedalo.
Keď už sa Chuliemu nedostávalo vzduchu, odtiahol sa od Jongieho pier a udýchane sa oprel čelom o jeho rameno. Pohladil ho po chrbte a mierne si povzdychol.
"Je ti jasné, že po tomto sa ťa už nevzdám a čo všetko tým riskujeme.." Už mu nekázal, neodmietal ho, len skonštatoval skutočnosť. Pritiahol si ho k sebe bližšie a po chvíli sa usmial. "Ale som akýmsi zvráteným spôsobom rád, že si sa dnes prekonal a zlomil si posledné zbytky mojej vôle." Samozrejme, že bol rád. Sám od seba by sa takto k Jongiemu asi nikdy nepriblížil. Možno o pár rokov neskôr, kedy by už ale bolo skutočne neskoro pre oboch.

Ani nedoufal, že by to mohlo dopadnout takhle, byl tak šťastný že se Heechul rozhodl konečně přestat odolávat. "Když se nikdo nic nedozví, nic se nestane." Popravdě nějaké následky co by jejich vztah mohl mít ho nezajímali, tedy alespoň zatím ne. Přitiskl se k němu co nejvíc to šlo a znovu se tak omylem dotkl jeho vzrušení, sám na otm nebyl o moc líp, ale nevěděl zase až tolik co dělat, Yeol sice rád povídal o svých zážitcích s Myungem, ale on nechtěl o své poprvé přijít tady v kabinetě.
Heechul jakoby vyčetl jeho myšlenky se jen usmál a znovu ho políbil. "Dneska tě nechám." Stiskl zase jeho zadeček aby věděl co myslí. "Ale příště tomu neutečeš." Líce se mu díky tomu znovu zbarvili červení a přikývl. "Vypadáš tak rozkošně když se tak červenáš." Šeptl Chul a zase si ukradl jeho rty k polibku. Spokojeně zavřel oči a polibek mu zase opětoval.
Bylo mu tak dobře že ani nekontroval kolik je hodin a když se pak později podíval na mobil trochu se zděsil. 'Snad si bude Namu myslet že bylo doučování tak dlouhé.' Doufal v duchu.


Když došel domů, měl na tváří ještě pořád ten zamilovaná a zasněný výraz, ten ale zmizel když slyšel jak se doma bratr a jeho přítel hádají. Povzdechl si a zamířili do kuchyně aby hned zjistil co se stalo.
"Byl jsem jen na večeři s Keyem!"
"Dobře víš že nemám rád když s ním někam chodíš!"
"Je to můj kamarád to mám jen sedět doma na zadku protože TY NEJSI NEUSTÁLE DOMA?!?"
"Tak ses rozhodl že mě budeš podvádět?"
"Byla to jen večeře!"
Vpadl raději rychle do místnosti, aby konečně přerušil jejich hádku. "Co se děje?"
Jak čekal přestali se hádat a upřeli pozornost na něj. "A hele kdo se uráčil přijít konečně domů!"
Spustil hned Gyu stále ještě otrávený výraz.
"Byl jsem na doučování...Namu o tom věděl." Ukázal na Woohyuna, ten jen přikývl. "Má pravdu, bude ho teď mít každou středu, kdyby jsi byl někdy doma, taky by jsi to věděl." Po tomhle se Namu zvedl a zamířil do jejich společného pokoje. Sungjong si jen povzdechl. "Vážně by sis měl udělat konečně volno. Namu nemá zapotřebí na tebe každý den čekat doma sám...a Key má vlastního přítele nemáš důvod na něj žárlit." Jeho bratr si jen povzdechl a přikývl. "Půjdu za ním se mu omluvit."
Tak by bylo, poslední dobou to vypadalo mezi nimi bledě, od té doby co Gyua povýšilil chodí domů pozdě, má tak trochu pocit že je to díky němu, kdyby nemusel živit mladšího bratra nemusel by tolik do práce.
Zapípal mu mobil jak mu přišla sms, přestal tedy na chvíli přemýšlet nad těma dvěma a podíval se kdo mu píše.

Od Myungie:
Tak co? Chtěl jsem jít poslouchat před kabinet, ale Henry mě načapal jsem za to zítra po škole-_-

Zasmál se, tohle bylo mu bylo podobné. Hned mu odepsal.

Nemáš poslouchat za dveřmi! Heechul neodolal, zítra ti vše povím.

Ani nemusel čekat dlouho na odpověď

od Myungie:

To teda povíš!!! Přimluv se ať mi zruší ten trest!

Tohle mu hned zase vrátilo dobrou náladu a k tomu ještě zítra zase uvidí Heechula, nikdo přece neříkal že nemůže zajít za profesorem kvůli radě o přestávce do kabinetu.

Druhý den jak došel do školy ho hned Myungsoo zatáhl bokem aby si s polu mohli promluvit. Nechtěli aby je někdo slyšel a tak šli do fotografického klubu kde v tuhle dobu nikdo nebývá.
"Takže jste se dali dohromady?" Vyzvídal jeho kamarád hned a on přikývl. "Ale nic víc jak líbání jsme nedělali." Zčervenal. "Jsem za to ale rád..." Špitl po tichu a Myung se mu začal smát. "Ty jsi tak rozkošný Jongie když se stydíš." Škádlil ho a on díky tomu nafoukl tvářičky.
"Nejsem..." znovu zamumlal

Jak si tak povídali nevšimli si že je někdo před dveřmi a poslouchá je. Yeolovi bylo divné že někam takhle zmizli a protože není hloupý a zná svého přítele došlo mu že šli sem, přišel zrovna ve chvíli kdy ho Myung škádlil že vypadá roztomile.
Zamračil se. Snaží se mu Jongie sebrat Myungsoa?
Odpovídalo by to proč se spolu ti dva najednou tolik baví. Navíc bez něj.

Heechul odchádzal domov spokojný, aj keď ho neustále hlodalo svedomie. Pre tentoraz sa rozhodol hodiť všetky starosti za hlavu a jednoducho si užívať toho, čo dostáva. Jeho posledný vzťah totiž nedopadol príliš dobre a od tej doby si odmietal niekoho pripustiť k telu. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo Jongiemu tak dlho odolával.
Keď dorazil domov, hodil tašku s vecami na zem a posadil sa na gauč. Vytiahol si mobil a vytočil číslo svojho najlepšieho priateľa. Netrvalo dlho, kým mu to Henry zdvihol.
"Ste spolu? Ak nie, tak ťa už asi skutočne nakopem do zadnice!" spustil hneď mladší z nich a Heechul sa musel zasmiať.
"A ak sme spolu, pozveš ma aspoň na obed?" zavtipkoval starší a na druhej strane bolo počuť zalapanie po vzduchu a následné "Miiiiiiiiii, Chulie konečne našiel mozog a dostal rozum!" Heechul dostal do oka nepekný tik a mal pocit, že svojho priateľa uškrtí až ho uvidí.
"Rozprávaj, preháňaj, chcem počuť detaily!!" povedal nedočkavo Henry a Heechul mu s povzdychom všetko v skratke porozprával. To Satanovo dieťa by mu totiž určite nedalo pokoj, kým by mu všetko nepovedal. Dal by krk na to, že by bol schopný prísť k nemu domov a vymlátiť to z neho. Henry sa síce zdal nevinný, ale keď niečo chcel, dokázal zo seba vydať maximum.
"Výborne, zajtra môžeš prísť k nám na ten obed. Teraz už musím končiť, som tak strašne nadšený," smial sa ten malý blázon do telefónu, než Heechulovi drzo položil. Ten len prevrátil očami a hodil mobil na stolík.
"Vyzerá to, že som sa dostal z blata do kaluže," povzdychol si a pritiahol si k sebe Heebuma, ktorého pohladil po srsti a nakoniec nahodil spokojný úsmev. Dnešný deň sa mu vydaril a dokonca dúfal, že ďalšie dni budú už len lepšie.
Dal všetkému pokoj a rozhodol sa, že bude celý zbytok dňa odpočívať. Večer sa naložil do vane, navečeral sa a spokojne sa uložil ku spánku s myšlienkami na Jongieho.

Utorok ho príliš nebavil, mal veľa tried a dokonca mal po škole ešte aj krúžok. Ten ho vlastne bavil skoro najviac. Hneď na rohu ulice sa mu na krk povesila tá opica, čo si hovorí jeho najlepší priateľ a začal doňho rýpať. Heechul si toho už vypočul dosť včera cez telefón, preto ho skoro celú cestu ignoroval. To však Henry nevnímal a ďalej si mlel svoje a snažil sa svojho priateľa vyprovokovať. Ten sa však nedal a dorazili tak až do školy.
Henry pre istotu stíchol a nasledoval svojho priateľa do školy. Prechádzali okolo učební, keď zrazu mladší z nich drgol do Heechula.
"Čo furt....?" otočil sa k nemu otrávene, no jeho priateľ ukázal kdesi pred nich. Stočil tam svoj pohľad, na čo prekvapene zamrkal a prešiel ku svojmu žiakovi.
"Koho to tu sleduješ?" pošeptal mu do ucha, až Yeol nadskočil ako sa vyľakal. Heechul sa zasmial a pohliadol do učebne na to, čo jeho žiaka zaujalo.
"Čo je vás do toho? Ste len učiteľ, nemusíte sa starať do súkromných záležitostí vašich žiakov!" zavrčal Yeol nepriateľsky jeho smerom a prebodával ho vražedným pohľadom. Heechul naňho nereagoval, len sledoval scénu pred sebou. Akosi nedokázal pochopiť, prečo sa Jongie červená a Myungsoo sa k nemu tak dôverne nakláňa.
"Máš pravdu, čo je medzi tebou a Myungom ma nemusí zaujímať a ani ma to v skutočnosti netrápi, ale keď sa to týka Sungjonga, mám sa do toho čo miešať." Oplatil mu Heechul pohľad. "Ak máš strach, že by spolu mohli niečo mať, nemaj strach," pekne hnusne sa uškrnul, zrušil medzeru medzi ich telami a naklonil sa mu k uchu.
"Sungjong je totiž..."
"Chulie! Yeol! Čo sa tu deje?" otvorili sa náhle dvere od učebne a Jongie s Myungom zostali prekvapene pozorovať scénu pred sebou. Len si niečo nahovárali alebo to skutočne vyzeralo, že sa chystá Chul Yeola pobozkať? Z ich uhlu si to ľahko mohli spliesť.
"Hmpf, to by ste sa mali opýtať Yeola, prečo vás sledoval," pokrčil Heechul ramenami a bez jediného pohľadu, jediného slova vyrazil preč od nich. Po chvíli sa však zastavil a na moment sa za skupinkou ohliadol.
"Láskavo si to medzi sebou vyriešte," prepálil ich pohľadom a odišiel preč s Henrym v pätách.


"Yeoli co se děje?" Zeptal se Myungsoo hned vyššího chlapce který ještě naštvaně zíral za odcházejícím profesorem. "To by jste mi asi měli říct vy dva ne." Konečně se rozhodl podívat i jejcih směrem. "Nejste poslední dobou nějak často spolu?" Ten podezíraví pohled jeho kamaráda se mu nelíbil, nemyslí si snad, že by měl něco s Myungem? "No tak Yeol, nebuď směšný, nechceš snad naznačit, že mám něco se Sungjongem?" Bylo vidět, že se to snaží brát s humorem, ale Yeola to nepřesvědčil právě naopak vypadal ještě naštvaněji než před tím. "Z mého pohledu to tak vypadalo, pokud se nic neděje tak mi řekni co tajíte?"
Nevěděl co dělat, říct mu o Chulovi nemůže, zná Sungyeola tohle by nepodporoval, a byl by to schopný říct Gyuovi, ale nechce se plést do jejich vztahu.
"Yeolie, nic mez námi není, jen jsme probírali fotky." Znovu se pokusil ho jeho přítel přesvědčit ale marně. "Jistě..." Odfrkl Sungyeol. "Asi mě máš hodně za hlupáka, v tom případě se nemáme už spolu o čem bavit." Chystal se, že odejde a pak se ještě zastavil před Myungsoem. "Než mi hodláš říct co se děje tak spíš sám!" Po té konečně odešel.
Zná svého kamaráda je mu jasné že časem vychladne, nelíbí se mu že je na něj naštvaný, ale teď je lepší ho raději moc neprovokovat.
"Jongie co budu dělat?" Podíval se na chlapce vedle sebe který se tvářil dost zničeně. "A zrovna když jsou rodiče na týden pryč, nikdo není doma a Yeol nepřijde."
"Vydržíš to na čas bez sexu." Mávl nad tím rukou, tohle pro něj nebylo nijak důležité.

Jak později ve třídě zjistil Sungyeol se přemístil, takže seděl vedle Niela. Zamračil se, byl zvyklí že už od základní školy sedí s Yeolem, bylo divné když teď seděl vedle někoho jiného, nepřesadil se za tu dobu co se znají ani za Myungsoem a to spolu chodí.
Povzdechl si a položil si hlavu na stůl. Může jen doufat, že ho to za chvíli přejde.
Zbytek dne mu uběhl pomalu, neměl si s kým na hodině vykládat, a o přestávce se za Heechulem nedostal byli ta jiní žáci kteří potřebovali poradit s dějepisem.
Mohl tedy doufat že se mu nějak podaří uvolnit z hodiny kterou má s Henrym aby za ním mohl zajít.

Ale měl smůlu Henry ho nenechal. "Měli jste oba stejný nápad." Oznámil mu. "I když jsem za vás dva hodně rád, z mých hodin se utíkat nebude." Nafoukl tvářičky, takže Heechula dneska vůbec neuvidí? To má vydržet? Už začínal Muyngsoa chápat.
"Neházej na mě takový pohled." Smál se mu Henry. "Stejně nakonec nemá dneska čas. Volal mu Jaejoong, nevím kvůli čemu ale Chul se netvářil moc nadšeně, asi nějaký problém doma."
Překvapena zamrkal. "Jaejoong? Jako Kim Jaejoong?" Henry se vyloženě bavil nad jeho reakci, jen přikývl. "Jsou to sourozenci."
Krásný, slavný model, Kim Jaejoong je bratr Heechula? 'Tak už vím jak to že Heechul tak dobře vypadá, musejí to mít v rodině.' Uvažoval právě nad tím že by asi měl Jaejoonguv plakát sundat ze zdi, jestli náhodou Heechul někdy přijde asi by nebyl moc nadšený z toho kdo tam na něj kouká.
"Neříkej mi že jsi fanoušek!" Smál se mu Henry a on jen zrudnul. "N-ne..." vykoktal ze sebe.
Henry mu ale ani trochu nevěřil. "Tohle Chulii pobaví." Zmateně se na něj podíval, myslel by že by to jeho milovanému učiteli mělo spíše vadit. "On nebude naštvaný?" Profesor před ním jen zakroutil hlavou. "Ne, být tebou bojím se víc Yunha."
'Yunho? Nějaký pes? Nebo bodyguard?'

Víc ale zjsitit nemohl protože Henry chtěl konečně začít s lekcí. Měl piano rád a Henry byl skvělý učitel ale zrovan se chtěl dozvědět víc. Bude se muset na vše zeptat další den Heechula.
Aspoň se mu podařili ho přesvědčit aby zrušil Myungsovi trest, vysvětlil mu že vše ví a tak se Henry rozhodl ho nechat jít.

Domů dorazil až k večeru, chtěl zkusit odchytnout Yeola na jeho tréninku ale ten ho ignoroval, stejně tak Myungsoa který tam byl s ním.
Musí doufat že se jeho kamarád z toho vyspí. Jak čekal doma byl jen Woohyun, byl v kuchyni a chystal večeři. "Nejdeš dneska nějak pozdě?" Zeptal se ho a dál něco míchal na sporáku. "Byl jsem na Yeolově tréninku, je na Myunga teď naštvaný."
Na mu se tomu zasmál. "Chudák Myungsoo, není dobré štvát Sungyeola." Woohyun stihl za tu dobu co tu bydlí sám zažít jak nepříjemné chlapcovi žertíky jsou.
"Ono mu to dlouho nevydrží, jsou totiž jak nadržení králíci." Sedl si ke stolu. "Gyu není doma?"
Woohyun jen zakroutil hlavou a vypnul sporák. "Žádná novinka, tak hold oslavíme výročí spolu." Začal chystat jídlo na talíře a do misek.
Chvíli mu trvalo než mu došlo jaké výročí myslí, pak až si uvědomil co je to za datum. Tohle je den kdy se dali dohromady. "On určitě nezapomněl... jen... jen víš jak toho má teď v práci moc." Snažil se hájit svého bratra. "To je v pořádku, já vím že zapomněl." Usmál se na něj Namu a poskládal na stůl jídlo, bylo toho víc než normálně a samé dobroty, musel se s tím vařit kvůli Gyuovi. 'Asi brachu brzy nakopu do zadku, jestli se nevzpamatuje.'


Tak ako sa predtým snažil Jongiemu predtým vyhýbať, teraz ho chcel Heechul vidieť, no za celý deň nedostal ani jedinú príležitosť. Začínal z toho byť celkom frustrovaný, ale nakoniec si povedal, že to bude musieť do zajtra prežiť. Má s nimi totiž hodinu, čiže je jasné, že stretnutiu s ním sa nevyhne. Aby priznal pravdu, tešil sa. Ten malý provokatér mu chýbal.
Poobede však jeho nálada klesla znovu na bod mrazu, ak nie pod. Volal mu totiž Jaejoong, jeho bráško, ktorý znel dosť divne a žiadal Chulieho, aby za ním čo najskôr prišiel. Keď sa však dožadoval dôvodu, prečo tak náhle, zostalo na druhom konci ticho a po chvíli pípanie na znak, že druhá osoba hovor ukončila.
Heechul nemal veľmi rád takéto chvíle. Tváril sa síce naštvane, v skutočnosti si však robil starosti o svojho brata. Keď boli mladší, často sa kvôli nemu bil, aby ho ochránil a aby dal ostatným najavo, že nie je dobré zahrávať si s jeho bračekom. Odvtedy, čo bol s Yunhom, však nemal skoro žiadne starosti, pretože ten sa oňho ukážkovo staral. Jae teda Heechulovi volal len v prípade, že ho k nim pozýval na obed, oslavu, sviatok alebo mu jednoducho chýbal.
Tentoraz to však bolo iné a Heechul z toho bol nervózny. Ak mu Yunho niečo vyviedol, rozbije mu držku.
Dnes našťastie nemal krúžok, takže odišiel zo školy ešte skôr než Henry. Na Sungjonga v tento moment aj akosi pozabudol, ale Jae mal prednosť. Rovno zo školy preto zamieril ku svojmu bratovi domov a len dúfal, že to nebude nič vážne.
Naopak, bolo to ešte horšie, než čakal. Jaejoong sa mu zložil do náruče pomaly ešte medzi dverami, až Chulie skoro ani nestihol zareagovať. Povzdychol si a dotlačil ho do obývačky, kde sa s ním zložil na gauč.
"A teraz mi pekne vysvetli, čo sa stalo," zavrčal Heechul, ale Jae vedel, že má oňho strach a nemyslí to zle. Len uhol pohľadom, aby jeho brat nevidel, že sa mu do očí znovu nahrnuli slzy. Chul však nebol ani hlúpy, ani slepý a všimol si červených očí brata, ktoré jasne prezrádzali, že v poslednej dobe často a dlho plakal.
"Neviem, čo sa deje, braček. Yunho, on...." na chvíľu sa zarazil, aby zahnal pocit úzkosti z hrudi a tiež slzy, ktoré márne potláčal, "už pár týždňov sme spolu nič nemali, chodí domov neskoro a viac-menej spolu nekomunikujeme. Ani nie je kedy, pretože chodím spať skôr, než on príde domov a občas sa spolu akurát naraňajkujeme a u toho mi nič nepovie. Len prehodíme pár bežných slov a to je všetko. Mám pocit, že už ma nechce a našiel si niekoho iného. Niekoho lepšieho a... a..." už to nedopovedal, lebo sa rozplakal a Heechul si ho pritiahol do náruče.
"Pšššš, Jae, nerob si starosti. Nikto lepší než ty pre Yunha neexistuje a ak je to skutočne ako hovoríš, dáme mu to poriadne vyžrať. Nemôžeme ho odpísať hneď teraz, keď nevieme pravý dôvod jeho neskorých príchodov, ale aj tak dostane po hube, keďže ťa takto trápi." Bol na Yunha naštvaný, ba naštvaný bolo ešte slabé slovo. Mal chuť si ho okamžite nájsť a vybaviť si to s ním ručne, ale nemohol tu Jaeho v takomto stave nechať. Očividne ho to vzalo viac, než by predpokladal. Hladil ho po chrbte, kým sa neupokojil a ešte mu vtisol jemnú pusu do vlasov ako mal vo zvyku.
"Čo mám robiť, Chulie?" ozval sa z jeho náruče tichý hlások. Oslovený ho od seba odtiahol a povzbudivo mu pohliadol do očí.
"Choď si zbaliť najpotrebnejšie veci, na pár dní sa nasťahuješ ku mne. Nech si Yunho nemyslí, že mu len tak prejde ubližovanie môjmu milovanému bračekovi," mrkol naňho šibalsky a už ho ťahal na nohy. Odmietal ho tu nechať samotného, aby sa naďalej utápal v depresiách.
"A-Ale čo keď príde Yunho?" neisto stisol Chuliemu ruku, no ten len pokrčil ramenami.
"Vôbec ho teraz nerieš, Jae. Keď tu nebudeš, tak si snáď konečne uvedomí, že preňho nemôžeš existovať len vtedy, keď to jemu vyhovuje. A doteraz trápil on teba, tak teraz môžeš trápiť ty jeho." Bolo to viac než jednoduché a Jaejoong musel uznať, že má jeho brat pravdu. Preto sa ani nezdržoval, pobalil si najdôležitejšie veci a už stáli u vchodových dverí.
"Máš všetko povypínané? Pobalené?" kontroloval Heechul byt a potom sa vrátil k Jaemu.
"Áno, dnes som ani nevaril, len som čakal na teba, čiže som nič nezapínal. Pobalené dôležité veci mám, takže môžeme ísť," pousmial sa smutne, keďže nerád opúšťal byt bez Yunha.
"Netráp sa tým debilom a poď! Musí si uvedomiť, že s mojim bratom ani so mnou sa zahrávať nebude," chytil ho Heechul za ruku a keď byt zamkli, vydali sa k nemu domov.
"Inak mám pre teba novinku," v snahe ho rozveseliť sa rozhodol mu oznámiť čerstvú novinku, "Od včerajšieho dňa som znovu zadaný." Uculil sa Heechul akoby to bola bežná vec, no Jaejoong vyvalil oči a brada mu spadla pomaly až na zem.
"To nemyslíš vážne! Nehovor mi, že so Sungjongom!" vypískol prekvapene, na čo Heechul len so smiechom pokýval hlavou a Jae zostal v nemom úžase. Odmietavý Kim Heechul podľahol svojmu žiakovi! Jaejoong o tom chlapcovi dobre vedel, brat sa mu totiž často sťažoval, že už nevie, čo s ním má robiť. A nakoniec mu oznámi po všetkých tých rokoch, že sú spolu! Tak to je gól!

Večer strávený s Woohyunem nakonec nebyl tak špatný, dokonce kvůli němu i odložil učení, asi by nebylo moc dobré nechávat ho v den výročí samotného, koukali na filmy a snažili se sníst vše co Namu uvařil, takže to byl fajn večer. Gyu přišel až hodně pozdě, byl ještě tak napůl vzhůru, seděl na sedačce s Namuem který u posledního filmu vytuhnul.
"Nemáš zítra školu?" Zašeptal bratr jeho směrem, asi se mu nelíbilo, že je tak pozdě ještě vzhůru. Zamračil se, protože jen ten poslední co mu má co vyčítat. "Správně by jsi tu na mém místě měl být dneska ty." Řekl potichu tak aby ho spící Woohyun neslyšel. "Copak jsi zapomněl co je dnes za den?" Gyu se tvářil chvíli zmateně a to ho rozčílilo ještě víc, jak jen může svého přítele tak zanedbávat? Pak se ale na bratrově tváře objevil výraz poznání a došlo mu, že si vzpomněl. "Sakra... já jsem idiot." Nadával si Gyu a Sungjong mu to jen odkýval. "To tedy jsi! Koukej mu to vynahradit!"
Jen přikývl a přešel k ním, chvíli váhal jestli má spícího muže vzbudit, ale nakonec to zavrhl a tak aby ho neprobudil ho vzal do náruče. "Odnesu ho do postele... ty jdi zatím spát." Přikázal mu a vydal se směrem k jejich ložnici v půli cesty se ještě zastavil a otočil na něj. "A děkuji..." Zašeptal ještě a pak zmizel s Namuem v pokoji.
'Nemusíš mi děkovat ty idiote, nenechal bych ho samotného.' Zakroutil nad ním jen hlavou a taky se odebral do svého pokoje aby mohl spát. Zítra má dějepis a nechce vypadat před Heechulem hrozně díky nevyspání.

Když druhý den ráno došel do kuchyně, místo obvyklého pohledu na Woohyuna chystajícího snídani tam byl Sunggyu. "Kde je Namu?" Zeptal se když si sedal ke stolu kde už měl přichystanou snídani. "Spí..." Zvedl jedno obočí a podíval se na něj. "To je neobvyklé." Gyu se jen zašklebil. "Řekněme že nemá sílu na to vstát."
Hned mu došlo co myslí a zrudl. "Myslím že víc vědět nepotřebuji." Bratr se tomu jen zachechtal. "Neměl jsi se ptát."
Dobře tohle byla jeho hloupá chyba uznal v duchu a raději se pustil do jídla. "Nemohl by jsi dneska spát u Yeola?" Sedl si jeho bratr na proti němu. "Chci Woohyunovi vynahradit ten včerejšek a rád bych k tomu měl prázdný byt."

'No u Yeola spát nemůžu ten se se mnou nebaví, ale třeba bych mohl využít té šance a být s Heechulem.' Tahle myšlenka se mu moc zamlouvala a tak to bratrovi hned od kýval. "Jasně, žádný problém, když nevyjde Yeol přespím u Myungsoa." Mávl rukou jakože to nic není a už se těšil jak tuhle novinu oznámí Heechulovi, hned se do té školy těšil ještě víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | Web | 1. května 2016 v 0:45 | Reagovat

Ach...moji milovaní YunJae mají krizi ve vztahu? Jen doufam, že se nepotvrdí Jaeho domněnka, že už ho Yunho nechce.
A Gyu je debil. Měl by si uvědomit, jak se k Namuovi chová a že jedna vášnivá noc nic nezpraví.
A Jongie se chystá spát u Heechula? Tak to by mohlo být jeho poprvé, ne?
Moc se těšim na další díl a doufám, že nebude za tak dlouhou dobu...

2 Citruštek | E-mail | Web | 27. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Ahoj, chcem ti oznámiť, že som si presťahovala blog sem: http://citrustek.blogspot.sk/
:)
Už si dlho nič nepridala, tak dúfam, že čoskoro tento blog ožije a že ho spestríš novými článkami. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama