Časť tretia

7. února 2016 v 22:18 | Mai & Chibi |  I hate you, history (teacher)!
Asi k tomu nemám čo dodať :3
Asi len príjemné čítanie! :3




Díval se jak Heechul odchází a zamračil se. Čekal, že se na něj bude zlobit, ale to, jak ho ignoroval, mu bylo líto, na jednu stranu ještě nedávno by za to byl vděčný, ponořený do svých myšlenek si ani nevšiml, že na něj Yeol mluví. "Halooo země volá Sungjonga." Mával mu jeho kamarád rukou před obličejem a tím ho tak vyrušil z přemýšlení. "Ty dneska nejdeš domů?" Zeptal se ho, když viděl jeho zmatený výraz.
Povzdechl si a zakroutil hlavou. "Ne, chci je jít domluvit na to doučování a omluvit se za ty pozvracené boty." Položil si hlavu na lavici. "Takže tu počkám, dokud Heechulovi neskončí další hodina a pak za ním zajdu." Yeol ho poplácal po zádech. "Tak si to tu užij, můžeš jít zatím za Myungem, zrovna pracuje na tvých fotkách, před chvíli šel za Chulem, že prý potřebuje pomoc i uměleckého klubu a ten vede Heechul."
Zčervenal a pak v duchu zaúpěl. 'No super teď ještě viděl moje fotky.' Trapněji mu už být nemůže.
Nechtělo se mu čekat samotnému a tak zamířil za Myungsoem, ten ho nadšeně hned uvítal. "Aspoň se na ty fotky podíváš." Hned mu podával obálku. "Ještě to není hotové, nechal jsem je vytisknout pro Heechula, aby mohl udělat pár návrhů podle toho."

Podíval se na fotky a usmál se, Myungso je opravdu hodně dobrý ve focení, na těchto si dal hodně záležet.
"Co na nich chceš ještě upravovat?" Zeptal se ho, připadali mu dobré takové, jaké jsou.
"Mám ještě pár dalších modelů, ne jen tebe potřebuji to dát dohromady na photobook a chci ho mít trochu umělecky zaměřený." Usmál se jeho kamarád na něj.
"A Chul vypadal, že se mu moc líbí tvoje fotky."
To sice neví stoprocentně, protože když si je prohlížel, nekoukal na něj, ale to Jongie vědět nemusel.
Zčervenal a pak se na něj tázavě podíval. "Proč mi to vůbec říkáš?" Myung mu jen věnoval jeden ze svých úsměvů. "Nejsem slepý Jongie, vím, že se ti líbí."

Vytřeštil oči, jak na něco takového mohl vůbec dojít? "To sis domyslel podle jednoho večera, kdy jsem se opil?"
Jen se zasmál. "Došlo mi to už před delší dobou, bylo mi divné, že máš zrovna jen s dějepisu blbé známky a taky to jak máš problém jedině s Heechulem, přitom na škole je dost populární a oblíbený. Neznám nikoho krom tebe kdo by ho tak nesnášel."
Tohle mu moc nepomohlo, stále tak trochu nechápal kam tím míří a Myung jakoby to tušil, pokračoval. "Je jasné, že se ti líbí, a protože tomuhle pocitu moc nerozumíš, dáváš to najevo takhle, ještě nikdy jsme tě nezažil u někoho nervózního jako u Heechula, když tě zkouší nebo na tebe promluví jsi hned celý nesvůj."
To co mu vysvětloval by dávalo smysl, sám nikdy nechápal, proč má problém zrovna s dějepisářem. "Navíc jsi se dneska celou hodinu pěkně červenal, jak jsi na něj zíral." Dodal ještě a pak se zasmál.
Sklopil hlavu, líce znovu rudé. "Stejně je mi to k ničemu, je o deset let starší jak já a je to profesor, navíc mě nemá rád."

Na tohle Myung je pokrčil rameny. "Jistě nesmí se to, ale školu za chvíli končíš, a já to neplánuji někomu říct, ani Yeolovi, a navíc nikdy nevíš, dokud tomu nedáš šanci, třeba budeš nakonec příjemně překvapen." Mrkl na něj, aby ho povzbudil, ale jemu to moc odvahy nedodalo.
Dál se o tom už naštěstí nebavili, mladík mu ukázal další fotky i ostatních a pak už byl čas na to vydat se do kabinetu za dějepisářem.
Počkal si, dokud nebude zvonit a pak zamířil k jeho kabinetu, hodlal tam na něj počkat, aby mu nestihl utéct.
Chvíli tam jen postával, když se skutečně chvíli na to objevil jeho profesor.
"Co tu děláš?" Překvapeně na něj zíral a nevypadal moc nadšeně, že ho vidí.
"Chci... s vámi mluvit." Řekl potichu a muž před ním jen kývl hlavou a pustil ho do svého kabinetu, zavřel za sebou a posadil se ke svému stolu.

"Tak, co potřebuješ? Nemám na tebe celý den." To, že byl nepříjemný, mu moc nepřidávalo a měl chuť nejraději prchnout. "Chci... chci se omluvit za ty pozvracené boty, opravdu jsem nechtěl a normálně tolik nepiju." Oslovený na to jen kývl hlavou. "Dobře stane se, je to vše?"
Sklopil hlavu aby na něj nemusel dál koukat. "a... ten polibek..." Nestihl ani doříct a profesor ho zarazil. "Nebudu tohle řešit, ano opil ses, je mi jasné, že kdyby ta byl někdo jiný, políbil by jsi jeho."
Překvapeně na něj zíral, muž za stolem pokračoval. "S tím, co jsi tam předváděl, se tomu ani nedivím, jestli je to vše, tak jdi, mám ještě dost práce, tvými úlety se zabývat nehodlám."
Tohle se ho dotklo, a je to přesně jak říkal Myungovi, učitel ho nemá rád.

"Chápu, že mě nemáte rád, ale nemusíte se mnou mluvit takhle, nejsem typ člověka co spí s každým, nespal jsem ještě s nikým, jestli vás to utěší, i můj první polibek jste byl vy!"
Ani si neuvědomoval, že zvyšuje hlas. "Pro mě to nebyl jen úlet, políbil jsem vás, protože jste to byl právě vy!" Na chvíli se odmlčel, jak přemýšlel, jestli to říct, ale byl naštvaný, tak proč ne. "A nehrajte si tu na nevinného! Nevím, kdo mě zatáhl do kabinky, aby mohl pokračovat, odstrčil jste mě až když přišel Yeol. Je mi líto, že jsem si myslel, že v tom něco bylo." Naštvaně se otočil, že odejde.


Na poslednej hodine za Heechulom prišiel Myungsoo, ktorý mu priniesol svoje nové fotky, aby ich posúdil. Prevzal si ich od neho a poslal ho za ostatnými. Usadil sa za svojim stolom a vytiahol z obálky fotky. V momente vyvalil oči na Sungjongove fotky. Keby boli normálne, ale to neboli! Aspoň nie preňho. Keby sa neupokojoval a neprechádzal fotky rýchlo, z niektorých by sa určite pekne vzrušil.
Pár najpodarenejších fotiek si zobral s tým, že si ich nechá na návrhy a pre istotu ich vrátil po pár minútach do obálky. Myungsooa pochválil a začal sa venovať ostatným žiakom z umeleckého klubu.

Hodina mu celkom utiekla, pretože sa zase v myšlienkach venoval svojmu rozkošnému žiakovi. Keď si však uvedomil, nad čím zase premýšľa, zavrtel hlavou a ukončil hodinu. Počkal, až sa učebňa vyprázdni a vydal sa do svojho kabinetu, aby mohol vyraziť domov.
Čo ho však prekvapilo bol Sungjong stojaci pred dverami kabinetu a očividne čakal len a len naňho. "Chcem s vami hovoriť," potvrdili mu Sungjongove tiché slová. Heechul ho teda pozval do svojho kabinetu, kde sa k nemu otočil hneď čelom.
"Tak čo potrebuješ? Nemám na teba celý deň," Heechul bol až príliš nepríjemný, ale jednoducho sa ho chcel zbaviť, nech je to akokoľvek ťažké.

Počúval jeho rozprávanie a neustále mu odpovedal rovnako odmerane, až kým sa nedostal k tomu bozku. Heechul mu nemohol dovoliť, aby o tom začal rozprávať, preto mu skočil do reči a rázne ho uťal.
"Nebudem toto riešiť, áno, opil si sa, je mi jasné, že keby tam bol niekto iný, pobozkal by si jeho," bol nepríjemný, hnusný, ostrý, až bol sám zo seba znechutený, ale nemohol inak. Nemohol mu pokaziť ten krásny študentský život a zariadiť mu vyhodenie zo školy. Ktoré by určite nasledovali, keby na ich vzťah prišli. Ak by medzi nimi vôbec stihlo niečo vzniknúť.

Než však stihol akokoľvek znovu zareagovať, Sungjong po ňom vyštartoval a vychrlil naňho očividne všetko, čo mal na srdci. Heechul len mrkal a nechápal, kde sa to v tom drobnom chlapcovi vzalo.
Vykoľajilo ho, keď mu Sungjong priznal, že ho pobozkal práve preto, lebo to bol on. A potom ten sklamaný výraz, keď sa vyjadril k tomu, že to očividne bol len omyl. Keď však Sungjong vyrazil ku dverám, Heechul konečne zareagoval. Pár krokmi sa ocitol tesne za ním, zabuchol dvere, ktoré Jongie už stihol otvoriť a prirazil ho chrbtom k nim.
"Nikdy som nepovedal, že ťa nemám rád a čo si mám podľa teba myslieť po tom všetkom, čo som tam videl? Podľa tvojho vrtenia sa a otierania sa o iných ľudí to nebolo nič nevinné! Ak je pravda, že som získal tvoj bozk, tak ma to neskutočne teší!" Heechul sa zarazil a stíšil svoj hlas do normálu, pretože by ich spoza dverí mohol niekto iný počuť.

"Jongie, pochop ma! Nie si pre mňa ľahostajný, ale zničil by som ti život a to nechce ani jeden z nás! Nie som svätý a preto od teba musím dať ruky preč kým to ide. Vieš," Chulie nemohol, ten jeho stratený výraz, ktorý mal na tvári a v očiach sa mu miešali všetky rôzne pocity. Naklonil sa k nemu a znovu si pre seba ukradol tie sladké pery. Rukami skĺzol na Jongieho boky a perami sa len jemne otieral o tie jeho. Následne sa odtiahol a o pár krokov ustúpil.
"Nehnevaj sa na mňa, ale musíš ísť. Len si, prosím, nemysli, že ťa nemám rád. Mám ťa rád viac, než si dokážeš predstaviť, lenže náš vzťah nie je možný. Už vôbec nie v postavení učiteľ a žiak, to snáď chápeš," Heechul naňho pohliadol a smutne sa pousmial.
"Neber si to zle, to doučovanie platí od stredy, dobre? A teraz už choď," kývol naňho a otočil sa k oknu, než sa však ešte na chvíľu otočil naspäť. "Mimochodom, krásne fotky," mrkol na Jongieho a kývnutím ruky ho poslal preč.
Hneď na to sa zvalil do kresla a zložil hlavu do dlaní. ´Čo som komu urobil..´

Jakmile vyšel z kabinetu, dotkl se svých rtů a trochu se usmál. Teď když ví, co k němu jeho profesor cítí, rozhodně se nehodlá jen tak vzdát, nějaké pravidla ho nezajímají. Dá si pozor, aby nikdo na nic nepřišel, brzy školu končí a pak bude chodit na univerzitu a tam už Heechul nebude jeho učitel, ano, stále bude o deset lest starší, ale zakázané a proti pravidlům to už nebude. Od středy začíná jeho doučování a on do té doby musí vymyslet plán jak se k Chulovi dostat.
Napadlo ho, ještě než se vydá domů, zajít za Myungsoem, ten naštěstí stále ještě dělal na fotkách. Takže se k němu nahrnul, zamknul za sebou dveře, aby nemohl někdo nezvaný přijít, a řekl mu, co se stalo.

"Takže se bojí, že by z toho mohli být problémy a tebe vyhodit?" Zeptal se ho jeho kamarád, když mu vše pověděl. "Neměl by se spíše bát o své místo?"
Na to jen pokrčil rameny. "Asi ho to nenapadlo." Prosebně se na něj podíval. "Poraď, co teď mám dělat?"
Chlapec před ním chvíli přemýšlel a pak se na něj usmál. "Od středy máš doučování, budete tam jen sami dva..." Přikývl na to, tohohle faktu si byl vědom. "Musíš ho prostě svést, aspoň poprvé nebudeš ten, o koho se pokouší ostatní."
Něco podobného ho už napadlo, jen se bál, aby dokázal Heechulovo rozhodnutí zlomit.

"Navíc rád kreslíš, tak proč se nepřidáš do uměleckého klubu?" Podíval se na něj, občas si kreslil to ano, ale tenhle klub ho nikdy nelákal. Navíc už měl piano lekce s Henrym a dva kluby by nezvládl. "Nemůžu to Henrymu udělat, sháněl by za mě těžko náhradu." Zakroutil nad tímhle nápadem hlavou. "Navíc mi dalo hodně práce se tam dostat."
Myungsoo kývl hlavou, jakože chápe, Henry nebral jen tak někoho, ale za to každý se tam dostat chtěl.
Bude prostě muset zapracovat na svádění Heechula při doučování. Díky tomu se nemohl dočkat středy.

Když došel domů, byl tam jen Woohyun, zrovna vařil večeři. "Gyu je ještě v práci?" Zeptal se ho, když za ním přišel, oslovený jen přikývl. "Dneska to bude zase na dlouho." Povzdychl si a dál pokračoval ve vaření.
Snažil se mu podívat přes rameno, co vaří a něco málo si ukrást, ale byl plesknut po ruce. "Počkej si, až to bude hotové!" Nafoukl tváře a hodil po něm psí očka. "Tohle na mě neplatí, nejsem Gyu." Řekl mu se smíchem.
Zamračil se a šel si tedy sednout ke stolu. "Jak bylo ve škole?" Zeptal se ho Hyun po chvíli.
"Mám domluvené doučování na dějepis, od středy začnu." Snažil se nečervenat při té myšlence. "Zase hodláš trávit svůj čas jen učením? Co si takhle někoho najít a začít randit? Ať z toho života něco máš." Woohyunovi se nikdy nelíbilo, že se moc učí a nechodí moc ven a už vůbec ne, že si ještě nikoho nenašel.

"Škola je důležitá, a ty jsi taky pořád zavřený doma, i když jsi zadaný, protože je Gyu furt práci."
Zarazil se, protože si uvědomil, že tohle říkat neměl. "Promiň, nemyslel jsem to tak." Woohyun se jen usmál a zakroutil hlavou. "To nic." Položil před něj hotové jídlo. "Sněz to a běž se učit na zítřek, mám ještě nějakou práci, tak jdu k sobě."
Díval se, jak odchází a povzdechl si. 'Už aby si Gyu udělal nějaké to volno.'


Heechul si zobral veci a vyrazil domov. Henry mal dnes o dve hodiny viac, preto išiel domov sám. Celú dobu mu hlavou vŕtal Sungjong, jeho slová, správanie, výrazy. A dokonca ho dnes sám od seba pobozkal, to bolo neprípustné. Viac myslel na jeho štúdium než na svoju kariéru. Ale bolo to samozrejmé. Heechul si mohol prácu nájsť kdekoľvek, no keby Sungjonga vyhodili zo školy, nemal by to ľahké s návratom.
Akonáhle Heechul dorazil domov, zhodil veci, prezliekol sa a išiel si niečo narýchlo uvariť. S tým sa posadil k telke a sledoval nejaký nudný program, ktorý v podstate ani nevnímal. Nakoniec u akéhosi filmu zaspal a zobudil sa až druhý deň okolo pol štvrtej. Vliezol si do sprchy, urobil zo seba človeka a pripravil si veci do školy.
Utorok utiekol ako voda. Sungjongovi a jeho triede sa vyhýbal ako čert krížu, dnes s nimi totiž nemal žiadnu hodinu. Aj tak sa mu podarilo párkrát ho zahliadnuť. Nechcel si to pripustiť, ale desil sa svojho žiaka a toho, čo by sa medzi nimi mohlo stať.

Večer si sadol ku knihám a spomínal, čo Sungjongovi robilo problém. Vypísal si na papier rôzne otázky, cvičenia a prichystal si na doučovanie aj pár obrázkov, ktoré sa viazali k rôznym udalostiam. Unavene si pretrel oči a rýchlym pohľadom na hodiny sa uistil, že už je najvyšší čas dostať sa do postele.
V stredu sa Heechul len ťažko vyhrabal z postele a keď mu došlo, že dnes bude mať doučovanie so Sungjongom, mal ešte horšiu náladu, než predtým. Len do seba rýchlo niečo hodil, zobral si veci a vyrazil do školy.
Henry sa k nemu na rohu ulice pripojil a snažil sa mu zdvihnúť náladu. Vedel o všetkom, čo sa medzi ním a Sungjongom udialo a snažil sa ho prehovoriť, že nič tak strašné sa nedeje. Ale on to nechápal, on so Zhou Mim síce mali isté problémy, ale to skôr s rodinou a nie s prácou. Táto situácia je úplne iná! Preto odmietal svojho priateľa počúvať, i keď jeho pevnú vôľu Henry predsa len sčasti nalomil.

Heechul nemal šťastie ani ako vošli na školský dvor, pretože na sebe ucítil pohľad, ktorý ho v poslednej dobe prenasledoval neustále. Sungjong ho prepaľoval tak odhodlaným výrazom, že mu z toho prešiel až mráz po chrbte.
"Pán profesor, mám k vám do kabinetu prísť po poslednej hodine?" nalepil sa naňho len čo prechádzal okolo. Henry sa zasmial, poťapkal Heechula po ramene a vydal sa do školy, zatiaľ čo Heechul si povzdychol a pridal do kroku.
"Áno, príď po poslednej hodine za mnou. Dohodneme sa na priebehu a začneme. Doma vedia, že budeš chodiť na doučovanie?" chcel sa uistiť, že sa oňho nebude nikto báť a že to bude v poriadku.
"Vedia," odpovedal Sungjong a došiel s profesorom až pred jeho kabinet. Heechul pozdvihol obočie a zvedavo si svojho študenta prehliadol.
"Ešte niečo potrebuješ, Jongie?" opýtal sa zvedavo, pretože vedľa neho neustále prešľapoval a k ničomu sa nemal. Heechul teda pokrčil ramenami a vošiel do kabinetu. Než za sebou však stihol zatvoriť, Sungjong vstúpil za ním. Chytil ho za košeľu, pritiahol k sebe a privlastnil si pery svojho profesora akoby o nič nešlo.
"Už nič nepotrebujem, pán profesor," Jongie sa nevinne usmial a spokojne odkráčal z Heechulovho kabinetu. Ten sa len hrýzol do pery, zavrel dvere a oprel sa o nich čelom.

"Prečo mi to robíš?" povzdychol si zničene, no nakoniec sa akosi pozbieral a nachystal si veci na hodinu. Nemohol predsa všetok svoj čas tráviť tým, že bude premýšľať nad Sungjongom. Ale Henryho slová sa mu premietli v hlave ako blesk z čistého neba. ´Daj tomu šancu. Daj šancu jemu. Má ťa rád a takto ho len ničíš. A seba tiež.´

Myungsoo se tomu musel smát, když mu to pověděl, i jemu přišlo vtipné, když si vzpomněl na pohled, co Heechul měl, chudák tohle vůbec nečekal.
"Kde se v tobě něco takového bere?"
Pokrčil jen rameny a zašklebil se. "Sám nevím..."
Chtěl dál pokračovat v konverzaci, ale blížil se k nim Yeol a on nechtěl, aby jeho nejlepší kamarád něco věděl, tedy aspoň zatím ne, Myung mu už řekl, že Sungyeol není moc nakloněn k tomu, aby mezi ním a profesorem něco bylo, tak se rozhodl to zatím držet v tajnosti i před ním.

"Proč mi to připadá, že mi něco tajíte?" Zeptal se jeho kamarád, když si k němu sedal. "To se ti jen zdá, Myung mi vykládal o fotkách, zeptej se ho." Mávl rukou směrem k mladému fotografovi.
"Ne díky, stačí že o tom projektu mluví pořád dokola, když jsme spolu."
Protočil jen oči. "Jako by ti to někdy vadilo, moc dobře vím o vaši soukromé sbírce fotek." Zčervenal, jen když si na to vzpomenul.
"A to jsem ti ukazoval jen soft verzi." Škádlil ho Yeol.
Naštěstí pak zazvonilo tak mu dal pokoj.

Snažil se soustředit na hodinu, ale jediné, nad čím dokázal přemýšlet, bylo blížící se doučování, a jeho plán jak svést Heechula, mohl jen doufat, že se mu to podaří.
Do dějepisu mu den uběhl celkem rychle, Yeol byl dvakrát zkoušený a pokaždé za pět, tak se mu mohl celou dobu posmívat. Což neměl dělat, protože za to skončil s přilepenýma kalhotama k židli.
"Děláš si ze mě srandu!?!" Křičel na vysokého chlapce, co se tvářil jako úplné neviňátko. "Tohle byly moje oblíbené kalhoty!" Nejen oblíbené ještě v nich vypadal dobře, oblékl si je na sebe kvůli Chulovi, to má jako přijít na doučováno ve spodkách?

"Můžeš si za to sám, víš, že je dobré mě neprovokovat." Vyplázl na něj Sunygeol jazyk a pak se dál společně se s vám přítelem smál jeho neštěstí.
'Pitomí Yeol a jeho žertíky!' Nadával v duchu, musel si kalhoty rozepnout a nějak se z nich vysoukat, protože odtrhnout od židle nešli, bylo mu jedno, že půlka třídy uvidí jeho spodky, přilepený k židli zůstat nehodlá, k jeho smůle zapomněl co je zrovna za hodinu, až když za ním ozvalo zakašlání, tak ztuhl, ve tváří úplně zbledl. 'Sakra on je zrovna dějepis.'
Otočil hlavu a díval se tak do profesorovi tváře, který se na něj díval celkem pobaveně. "Snažíš se uhnat si lepší známku tím, že mi ukážeš svůj zadek?" Smál se mu Chul a on úplně zrudl. "T-to...Yeol." Vykoktal ze sebe a nejradši by se propadl za tohle si Yeola podá, ten se samozřejmě tak smál, až spadl ze židle a válel se po zemi. "Já nečekal, že si ty kalhoty fakt sundáš." Mlátil rukou do země. 'Vážně ho zabiju, budu ho mučit a nutit se se mnou v noci koukat na horory.' Plánoval si v duchu svou pomstu.

"Zajdi si pro kalhoty na tělocvik a převleč se do toho." Se stále pobaveným úsměvem ho vyzval Heechul.
Přikývl, kopl do stále se chechtajícího chlapce na zemi a vydal se do skříňky pro svoje kalhoty.
Tohle je trapas.
Dobře má krásný zadek, za který se nemusí stydět, ale vidět ho v téhle situaci Chul nemusel, zrudl, když si uvědomil, nad čím přemýšlí a raději si honem vzal tepláky a oblékl si je.
'To je super, nejdříve přijdu o svoje krásné kalhoty a ještě nevím jak budu na doučování svádět Chula v teplákách a po tomhle trapasu.' Nadával v duchu.

Celou hodinu dějepisu místo sledování profesora se snažil zabít Yeola pohledem. 'Teď ti bouchne hlava, spadne ti na hlavu lustr, rozmáčkne tě velký zadek uklízečky...'
Bohužel se jeho kamarádovi nic nestalo a tak bude muset vymyslet něco jiného jak se pomstí.
"No taaaak Jongie, byla to jen sranda." Snažil se ho o přestávce Yeol přemluvit, aby se s ním zase bavil. "To řekni mým nejlepším kalhotám, Gyu mi na nové nedá." Brblal, tvářičky měl nafouklé, jak byl uražený.
"Vezmeme ředidlo a půjdou dolů z té židle." Po tomhle se na Yeola podíval, jestli je normální. "Víš, co ředilo udělá s těmi kalhotami?!?"
"Furt lepší než kdyby byli stále na židli, tak si vyber." Bylo mu jasné, že moc na výběr nemá, příště si bude muset dát pozor, aby si z Yeola nedělal srandu. "Fajn ale dostaneš je z té židle ty a prát je taky nebudu!" Věděl, že se na něj nemůže až tak dlouho zlobit, navíc, když mu dal jednou lepidlo do gelu na vlasy, bylo to horší.
Chlapec se hned nadšeně usmál. "Samozřejmě, ale ber to z té lepší stránky, aspoň tvůj zadek už viděl každý."
Tak fajn asi se na něj může ještě zlobit.


Heechulovi deň vôbec neubiehal tak ako by mal. Všetky hodiny sa vliekli neskutočne pomalým tempom a z toho začínal byť pekne nervózny. V jednej triede musel dať dokonca prepadovku, pretože všetci hučali a odmietali ho počúvať. Drzé decká.
Nakoniec však aj tak prišla hodina, ktorú mal v Sungjongovej triede. Povzdychol si a vyrazil tam s tým, že si toho maličkého ani nebude všímať. Znovu. Akurát prechádzal okolo ich lavice, preto sa zastavil za ním a pozoroval, čo to robí a prečo nadáva svojmu kamarátovi. Zrazu sa však Jongie začal drať z nohavíc a Heechulovi vyletelo obočie prekvapením. ´To si zo mňa robí srandu!´ preletelo mu hlavou a počkal, kým si ho jeho žiak všimne.

Keď sa tak stalo, pobavene sa usmial a prešiel po ňom pohľadom. "Snažíš sa získať lepšiu známku tým, že mi ukážeš svoj zadok?" zasmial sa, pričom sa Sungjongovi do tváričiek nahrnula krv. Heechulovi sa páčilo, keď sa červenal, ale pred nikým by to nepriznal. "T-to Yeol.." ukázal na svojho kamaráta a učiteľovi hneď došlo, prečo mu nadával. Mávol nad tým nakoniec rukou.
"Chuď si pre tepláky na telocvik a prezleč sa do nich," poslal ho Chulie preč, pretože sa tu predsa nemohol promenádovať len v spodnom prádle! Navyše práve teraz videlo viac očí to, čo by mal vidieť len Heechul! V súkromí!
Ak by nebol v triede plnej žiakov, otrieskal by si hlavu o niečo pekne tvrdé a potom by si vliezol pod studenú sprchu. Navonok vyzeral síce v poriadku a že ho to nevyviedlo z miery, ale pravda bola taká, že pohľad na Jongieho zadoček ho pekne vzrušila. Ak to takto bude pokračovať ďalej, jeho pevná vôľa bude v háji.

Po chvíli sa konečne spamätal natoľko, že sa presunul za svoj učiteľský stôl a vytiahol si notes. Sungjong sa o chvíľu na to vrátil do triedy, sadol si a vraždil svojho priateľa pohľadom, z čoho bol Chulie stále pobavený. Vyskúšal si pár žiakov a potom sa pustil do vysvetľovania novej látky. Nakoniec mu hodina utiekla dosť rýchlo. Vzal si svoje veci a vyrazil do kabinetu. Už mal len krúžok a potom sa mohli vrhnúť so Sungjongom na doučovanie. Po dnešných udalostiach mal síce trochu obavy, ale hodil to za hlavu. Nebude sa predsa neustále stresovať jedným žiakom. Čo na tom, že sa mu páčil.
Z krúžku bol dnes spokojný, pretože všetci pracovali ako mali a ich výtvory sa mu zdali lepšie, než hodiny predtým. Pravdepodobne si konečne začali jeho rady brať k srdcu a riadiť sa nimi. S úsmevom svojich žiakov po hodine pochválil a pustil ich domov. Mal pocit, že k nemu na hodiny chodia radi a dokonca sa na jeho krúžok posledné dva roky hlási viac študentov. Aj keď sú niektorí menej talentovaní, dokáže im pomôcť a keď to myslia vážne, pomaly sa zlepšia.
Heechul hodil svoje veci na stôl v kabinete a usadil sa. Na chvíľu zatvoril oči a psychicky sa pripravoval na Jongieho doučovanie. Bol celkom rád, že bude mať oblečené tepláky miesto tých nohavíc, ktoré krásne zvýrazňovali jeho zadoček. Ako to vedel? Pretože cez prestávku ho videl na chodbe a potom od toho krásneho, pevného a skvele vytvarovaného zadočku nemohol odtrhnúť pohľad.

Musel sa uškrnúť nad svojimi myšlienkami. Mal to viac než márne. Sungjong ho mal v hrsti snáď od prvého momentu, kedy ho uvidel. Miesto úškrnu sa mu na perách objavil jemný úsmev, keď si spomenul na ich prvé stretnutie. Bolo to ešte predtým, než mali spolu prvú hodinu dejepisu. Jongie mu doslova spadol do náruče, keď zakopol na schodoch a zletel dolu. Mal jediné šťastie, že Heechul išiel za ním, inak by skončil možno s rozbitou hlavou. Od tej doby nemohol vyhnať z hlavy tú červenajúcu sa tváričku. A vlastne ani nechcel.
Na spoločné hodiny sa vždy strašne tešil, lenže Jongie ho časom začal neznášať, pretože ho neustále skúšal. Heechul však nemohol inak, keď písomky písal pomaly na jednotky a zo skúšania mal skoro vždy za päť. A po čase ho napadlo doučovanie, ktoré začína dnešným dňom. Chulie naivne dúfal, že zostane len u doučovania, ale nádej umiera ako posledná, no nie?

Zo stolu odložil všetky nepotrebné papiere a zbytočnosti, aby mal Jongie dostatok miesta na písanie a nachystal si materiály a otázky, ktoré spísal na doučovanie. Netrvalo ani päť minút a už sa ozvalo zaklopanie. Trochu viac nadšene zdvihol pohľad ku dverám, ale miesto jeho zbožňovaného študenta sa v nich objavil Henry. Ten sa uškrnul, keď zahliadol Heechulov sklamaný výraz.
"Ty sa dnes nechystáš domov?" pobavene si premeriaval svojho najlepšieho priateľa, ktorý len zavrtel hlavou. "Máme doučovanie." Vysvetlil mu stručne a povzdychol si. "Je mi úplne jasné, na čo myslíš, ale ešte stále som sa nerozhodol, že tomu dám šancu!" vypálil skôr, než stihol Henry vypustiť nejakú poznámku na jeho adresu.
"Ale veď ja som nič nepovedal," vyplazil naňho jazyk a otočil sa k odchodu. "Veľa šťastia a hlavne ho poriadne douč to, čo nevie." Zatváril sa ako nevinnosť sama a zatvoril za sebou dvere. Lepšie povedané, zatvoril by, keby pred ním nestál nechápajúci Sungjong.

"Ahoj Jongie, Heechul ťa už čaká," otvoril mu s úsmevom dvere do priateľovho kabinetu, kam ho hneď popohnal. Veril tomu, že to nebude len doučovanie dejepisu. ´Chulie, neposer to!´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | Web | 22. února 2016 v 18:48 | Reagovat

To bylo naprosto úžasný. Strašně moc miluju povídky ze školního prostředí.
Jsem moc zvědavá, jak to bude dál mezi Jongiem a Chulem.
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama