Omluva

15. dubna 2015 v 23:13 | Hyungiee |  Original
Velmi se omlouvám, za svou neaktivitu. Škola mě docela zaměstnává, ale taky jsem líná :'D a tak trochu bez nápadů :x tak nějak tu nechávám Majku samotnou >< omlouvám se >< Pravděpodobně mě moc neznáte nyu ^^
Napsala jsem tak trochu random story. Enjoy ^^

"Miluješ mě?" ptá se mě ten blb, který před půl hodinou přišel zmlácený, totálně opilý a ubrečený. Bojuji s pocitem mu jednu vrazit a zařvat na něj, proč se nezeptal dříve, ale jak tak na něj koukám, přemýšlím, jestli je to pravda, nebo to byla jen jistá náklonnost, kterou jsem k němu měl již od prvního setkání. Zavrtím hlavou a zatlačím ho zpět do židle. "Nehýbej se," řeknu mu. "Odpověz mi." Nenechá se odbýt a trhne sebou pokaždé, co se mu snažím vyčistit ránu nad obočím. "Budeš tam mít jizvu, jestli mě to nenecháš vyčistit," povím mu klidně. "Prosím." Hodí na mě ten svůj obličej. "Nevím," odpovím jednoduše. "To není odpověď," protestuje. "V mém případě to odpověď je, to bys měl vědět za těch pár let, co se známe," odpovídám tentokrát trochu vztekle, ačkoli to ve své povaze nemám. Dívá se na mě zvláštníma očima, ale nic se neříká, dokončím tedy svou práci a nakonec mu ránu zalepím. "Na šití to nebude," mu ještě oznámím a uklízím si lékárničku. V okamžiku, kdy zvednu hlavu, se stane něco nečekaného a ani nedokážu říci, zda to je příjemné či ne. Políbí mě. "Teď už víš?" zeptá se a čeká na odpověď. Překvapeně na něj hledím a přerovnávám si celou situaci v hlavě. Najednou jako kdyby do něj něco vjelo, vše odvolá a omluví se mi. Neskutečně mě tím naštve, a já udělám asi tu největší hloupost, co jsem kdy udělal. Přitáhnu si ho tvrdě k sobě a políbím ho. "Neštvi mě," zavrčím na něj mezi polibky a posadím se mu na klín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama