3. Jak?

19. prosince 2014 v 22:26 | Hyungiee |  Ukradl jsi mé srdce
Docela dost kravinek tu je, tak berte prosím tento díl s rezervou :)
Enjoy ^^


"Vypadáš tak roztomile, když se červenáš," řekne a jemně se pousměje. "Ehm…a jako jestli chceš no tak se posaď, aby si pak neomdlela, až tu budu stát před tebou nahý." Otočí se ke mně zády. Zatajím dech. Ten blbec vleze do sprchy a rychle za sebou zavře. Před tím než zavře, uvidím jeho šklebící se obličej. Vydechnu zadržovaný dech a já si fakt myslela, že se přede mnou svlékne do naha. Na hlavu mi něco přiletí. Zapištím!! Sundám si to z hlavy a…OMG!! Ten blbec hodil svoje CK na moji hlavu. Tohle chce pomstu. Odejdu z koupelny a lehce naštvaná zamířím do jeho pokoje. Padnu obličejem do postele a přemýšlím o všem možném. Líbí se mi ten kluk? Ptám se sama sebe, ale nedokážu si odpovědět. Pěkný je, ale něco, něco mi na něm nesedí. Možná jeho smutný výraz, který nasadí, když si myslí, že se nedívám. Já na to přijdu. "Nespinkáš, princezno?" osloví mně a sedne si na kraj postele. "Nespím," zamumlám a přetočím se na záda, abych si mohla sednout. "Půjdeme spát?" zeptá se jemně a odhrne mi vlasy z obličeje. Ucítím jeho šampon. Voní krásně. Přikývnu. "Tak já jen zkontroluju všechno a hned jsem u tebe." Řekne a odejde. Rozestelu postel a lehnu si na jednu polovinu. Nechápu, proč má tak velkou postel, asi pro větší pohodlí. Uvelebím se a čekám. "Shampoo, ne ty jdeš hezky do svého pelíšku," uslyším, jak mluví přísně na kočku, která mu odpovídá znuděným mňoukáním. "Zhasnu?" řekne, ale nečeká na odpověď. Rozsvítím lampičku vedle postele, aby viděl. Poděkuje a lehne si vedle mě. Zhasnu lampičku a pokoj se ponoří do tmy a ticha. Slyším jeho dech. Po chvíli, kdy si už myslím, že usnul, promluví: "Můžu tě obejmout?" "Proč ne," odpovím a přisunu se k němu blíže. Ucítím pevné ruce, jak mne obejmou kolem pasu. Užívám si to. Je to fajn. "Proč jseš tak smutný?" seberu odvahu. "Proč si myslíš, že jsem smutný?" Odpoví mi otázkou. "Protože se tak tváříš, když si myslíš, že se nedívám." Odpovím jednoduše. Neodpovídá. Usnul? Ne. "Připomínáš mi moji bývalou přítelkyni," přizná. Popravdě mě to trochu naštvalo, ale počkám si na jeho vysvětlení. Nevypadá to na to, že již domluvil. "Ne vzhledem, ale chováním, taky byla tak milá, veselá a hodná a milovala Shampoo, to je v podstatě její kočka a ne má," nadechne se a po chvíli pokračuje, "moje přítelkyně se jmenovala EunLi, měla rakovinu a minulý rok jí podlehla a odešla," odpoví tak na moji nevyřčenou otázku. Šokuje mě jeho přiznání. Zvednu ruce a obejmu ho. "Nesmutni, řekla něco předtím než…odešla?" zeptám se opatrně. "Jo, řekla mi, že si mám najít dívku, která mi dá srdce, tak jako ona," uslyším v jeho hlase něžnost. "A jak tu dívku poznáš?" Zeptám se naivně. "Prý si má ublížit a má vypadat zdrceně," odpoví se smíchem. Zarazím se. To jsem ale já? Nebo ne? "Spi teď, ať máš zítra sílu na stěhování." Řekne a přidá ještě slůvka na dobrou noc. Odpovím mu podobně a přitisknu se k němu trochu blíže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama